Löw-Beerovy vily v Brně

Od poslední třetiny 19. století do roku 1938 vybudovali, přestavěli nebo zakoupili příslušníci obou větví rodu Löw-Beerových v Brně řadu nemovitostí. Velmi populární mezi jeho příslušníky byla především brněnská ulice Hlinky, kde na počátku 20. století vlastnili celkem sedm domů.

Arnold a Friederike Löw-Beerovi byli majiteli domu na Hlinkách č. 86. Autorem jednopatrového paláce byl pravděpodobně rakouský architekt Arthur Brausewetter (1849-1920). Celkový charakter domu vychází z francouzské renesance, ale detaily výzdoby jej posouvají do pozdně historizující, stylově pluralitní polohy. Další dům vlastnili na nedaleké Vinařské ulici č. 4.

Příslušníci rozvětvené rodiny Löw-Beerovy vlastnili v Brně ještě i několik nájemních domů. Manželé Alfred a Marianne Löw-Beerovi si koupili v roce 1935 nájemní dům na Botanické 14 a v témže roce se stala majitelkou novostavby činžovního domu na ulici Střední 9 nezletilá Alžběta Löw-Beerová. Max Löw-Beer si dal v letech 1936-1937 postavit nájemní dům na Cejlu, poblíž křižovatky s Kolištěm, který pro něj realizovala firma bratří Artura a Mořice Eislerových.

Na ulici Veslařské v Brně-Jundrově vznikla na počátku 20. století kolonie dělnických domků nazývaná "Linaheim" (jednalo se o domy čp. 176, 177, 178, 179, 180), která patřila firmě Arona a Jacoba Löw-Beera synové. Obytné domy byly určeny pro přestárlé dělníky firmy.

VILA ALFREDA LÖW-BEERA

Stavebníkem rozsáhlého a reprezentativního rodinného sídla na dnešní Drobného ulici v Brně byl majitel továrny na výrobu vlněných látek a plyše Moritz Fuhrmann (1850-1910). Vilu navrhl pravděpodobně vídeňský architekt Alexandr Neumann (1861-1947). Stavba, realizovaná v letech 1903-1904, je směsí několika stavebních slohů, od barokně cítěných hmot s klasicizujícími detaily, přes románské l`art noveau až k secesním dekorům.

Palác se čtyřmi luxusními byty koupil v roce 1913 textilní podnikatel (a stavebník tzv. Malé vily ve Svitávce) Alfred Löw-Beer (1872-1939), který nechal v polovině třicátých let 20. století v interiéru budovy provést některé stavební úpravy (především centrální haly). Pravděpodobným autorem těchto úprav je architekt Rudolf Baumfeld (1903-1988). V roce 1929 daroval Alfred Löw-Beer své dceři Gretě, provdané Tugendhatové, v horní části rozsáhlé zahrady za touto vilou parcelu na stavbu rodinného domu. Obě vily, tedy Löw-Beerova a vila Tugendhat byly propojené zahradami, a vytvářely tak jeden územní celek.

VILA ERNSTA LÖW-BEERA

Autory architektonického návrhu vily, která se nachází na Kalvodově ulici v Brně-Pisárkách, jsou významní rakouští architekti Rudolf Baumfeld (1903-1988) a Norbert Schlesinger (1908-1980). Stavba byla realizována v letech 1934-1935, a jejím stavebníkem i majitelem byl jeden z nejmladších příslušníků svitávecké větve löw-beerovského rodu Ernst (*1911 ve Svitávce). Vila představuje výjimečný příklad vídeňské vilové a interiérové kultury dvacátých a třicátých let 20. století v Československu se zřejmými loosovskými reminiscencemi v mramorových a dřevěných plochách či živých barvách podlah a stěn. Tradičně bývá řazena k nejpozoruhodnějším vilovým stavbám v Brně. Jeden z jejích autorů, Rudolf Baumfeld, se podílel i na architektonických úpravách dalších löw-beerovských vil, a to Velké vily ve Svitávce a vily na Drobného ulici v Brně.

Löw-Beerovy vily v Brně

VILA GRETY A FRITZE TUGENDHATOVÝCH

Vilu manželu Grety a Fritze Tugendhatových navrhl v letech 1928-1929 architekt Ludwig Mies van der Rohe (1886-1969). Jde o unikátní umelecké dílo ve smyslu konstrukce, prostorového uspořádání, interiérového vybavení, technického zázemí a začlenění do přírodního rámce. Poprvé v dějinách architektury byla v privátním domě užita ocelová nosná konstrukce v podobě sloupů na půdorysu kříže. V interiérech jsou vzácné materiály - onyx ze severního Maroka, italský travertin a dýhy z palisandru, zebrana a makassarského ebenu z dřevin pocházejících z jihovýchodní Asie. Na návrzích stavby spolupracoval Sergius Ruegenberg, autorkou některých kusů nábytku a textilií je Lilly Reichová. Návrh zahrady zpracovala pod Miesovým vedením brněnská architektka Markéta Roderová-Müllerová.

Vestavěný nábytek vyrobila brněnská firma Standard bytová společnost Jana Vaňka. Zcela výjimečné bylo také technické zázemí domu - teplovzdušné vytápění a chlazení, elektrické spouštění oken, fotobuňka u vstupu. Stavbu realizovala v letech 1929-1930 brněnská stavitelská firma bratří Artura a Mořice Eislerových.

Od roku 2001 je brněnská vila Tugendhat zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Fotografie vily Grety a Fritze Tugendhatových